Dne 14.4.2020
V době koronavirové...
… vzhledem k tomu, že mám příbuzné a kolegy v Olomouci a Litovli, odkud pocházím, prožívala jsem tuto dobu se zvláštním respektem. Nejvíc se nás dotýkalo to, že jsme nemohli a dosud nemůžeme navštívit naše prarodiče žijící v Litovli. Během krizového stavu jsem byla doma s naší malou Terezií, která oslavila svůj první rok- bohužel jen s námi rodiči. Protože ordinuji ve své malé praxi ve městě Tanvald, musela jsem se od začátku potýkat s otázkami jak to celé uchopit. Neustále jsem sledovala vývoj a doporučení naší stomatologické komory, konzultovala vše přes Skype s kolegy. Nikdo nevěděl, jak se k celé situaci postavit. Fatální průšvih se ale stal s ochrannými prostředky. Začalo to už v lednu, kdy WHO (světová zdravotnická organizace, na jejíž doporučení jsem vždycky kladla důraz) prohlásila, že jde jen o nákazu podobné chřipce a že nemáme panikařit. Takže jsem nepanikařila, fungovala v ordinaci dál. Náš ministr zdravotnictví na dotaz, zda je ČR připravena, též ujišťoval veřejnost, že ano. Jak WHO, tak pan ministr se asi zmýlili... Když pak vláda vyhlásila nouzový stav, nošení roušek na veřejnosti, museli jsme jako zdravotníci podle pravidel nouzového stavu zůstat v ordinacích a nečerpat dovolenou (!). Přišlo mi to naprosto bizardní- ošetřovat pacienty jen v běžné ústence. Ze Stomatologické komory přišel pokyn ošetřovat ideálně v respirátoru třídy 3, se štítem a případně v overalu, když budeme chtít vrtat. Zavolala jsem tedy svému dodavateli zdravotnického materiálu, jak je to s dodáním těchto ochranných pomůcek včetně desinfekcí a jinak dříve běžně dostupných věcí a dozvěděla jsem se, že stát těmto firmám už od ledna (!) zakázal naskladňovat toto zboží, že to provede centrálně, takže tyto firmy mají prázdé vykoupené sklady a pošlou mi moje objednané zboží, až jim to stát dovolí. Proto se taky spousta lékařů v prvním týdnu nedostala ani k základním rouškám, desinfekcím aj. !!!
První státní respirátory přišly až 10 dní po vyhlášeném krizovém stavu. Mezitím jem provedla sama objednávku na čínském eshopu 10ks respirátorů třídy 2, které mi přišly 3dny po těch státních...
Když jsem zjistila, že mám poslední balíček jednorázových ústenek, a že mi je můj dodavatel zdr. materiálu nedodá, protože nemá žádné k dispozici, požádala jsem svou kamarádku, která mi 40ks našila, abychom měli nouzově, až ústenky dojdou...
Žijeme v době plné paradoxu. Tyto bizardní fotky jsem si uložila, protože tohle by si měl pamatovat každý, kdo nad věcmi alespoň trochu přemýšlí...
První paradox:
Pacient přichází s respirátorem před zavřenou ordinaci zubního lékaře, který neordinuje, protože nemá onen respirátor, který má pacient na běžné nošení...
Tento paradox mě donutil vypracovat s KDU-ČSL výzvu Daruj respirátor svému zubaři, den na to vznikla skvělá iniciativa Daruj respirator zdravotníkovi.
Druhý paradox:
V jeden den vítá premiér ČR Ruslan v respirátoru třídy 3 a lékař na JIP pracuje v šité roušce...
Třetí paradox:
na Boží hod Velikonoční byly zavřené kostely, ale hobbymarkety byly plné lidí...
Všechny okolnosti, které se teď kolem nás dějí, jsou hlavně podmíněné strachem, který nám zastírá vidět pravdivě věci takové, jaké jsou, je to účinný nástroj k tomu omezit naši svobodu nebo si na tom vybudovat svůj byznys či PR, v pozadí každodenních událostí o tom, kolik je nakažených lidí, kolik vyléčených a kolik obětí, se dějí obchody, výhodné trafiky a zakázky, úpravy zákonů, omezení svobody slova... Buďme tedy obezřetní, nebojme se a přemýšlejme nad věcmi, máme teď na to prostor.
 
Autorka: Daniela Šebestová, zubní lékařka, místostarostka města Tanvald